Co myslíte jste šťastní, máte se dobře ?!

Je to čistě individuální a z různých hledisek pochopitelně rozdílné -  pááč zatím co pro někoho je vrchol štěstí splněný sen o novém autě, jiný sní o vlastním bydlení, další o miminku – jedni z vlastních pomalých spermií, druzí s povděkem anonymního dárce spermií bleskurychlých.. Další sní  /a je jich čím dál víc/  o tom, že soudy rozhodnou o jeho nevině...

Jsou lidé co čekají na dárce orgánů, kostní dřeně, na zázrak..

A pak jsou lidé, kteří jsou šťastní a spokojení /jen/ s jednou hrstičkou rýže na den, s nezbytným množstvím pitné vody pro přežití.

Často přemýšlým o tom, když slyším, že lidé budou stávkovat a protestují proti tomu jak se mají špatně.

Špatně?!

Je to skoro 30 let co jsem se, jako mladý otec rodiny, měl co ohánět, abych zajistil bydlení, stravu a ještě šetřil na postupné vybavení bytu. Nakonec to skončilo jeho odkoupením do osobního vlastnictví a já myslel, že mám vyhráno. Jenže záhy, díky stáří bytu a souhlasu většiny nájemníků, přišla výměna oken, zateplení, nový, větší balkon s parádními šoupacími okny. Nikdy jsem penězy neoplýval a tak jsem musel vše řešit půjčkou.

Vždycinky jsem byl a budu hrdý na to, že jsem si všechno zaplatil a splatil sám. Byt, zařízení, auto, chatu, pozemek, synům 11 let lední hokej...jenže s jejich matkou, mojí bývalou manželkou, jsme si nerozumněli. Vůbec v ničem..Děti dospěli a pak stalo se to, co se stává.. a snad i muselo.

Můj život se totálně změnil. Začal jsem opravdu žít. Hodně cestuji se svojí partnerkou Evou po celém světě. Naučil jsem si vážit každé chvíle, okamžiku, kdy zrovna nespím. Kdy jsme spolu, kdy můžeme, vděčni svým životům, vnímat, užívat a poznávat i krásy našeho světa.

Nejen kde je sopka v sopce, kde Modrá laguna, že červené triko se líbí Komodským drakům a moje boty voní opicím na Lomboku..

Ale i, že lidé spí na holé zemi, jedí jednou denně /tedy spíš polévkují../, nemají základní životní potřeby ani pro své děti..

Vzpomínám když jsem si nechal zavést domů telefon.. koupil první židličku, nafukovací matraci, malou, maličkou černobílou televizi Merkur-byl rok 1988.

A dnes?!

Kolik mobilů přichází na každou osobu včetně dětí?! Kolik aut vlastní každá rodina?!

Stačí se rozhlédnout v jakémkoli supermarketu – po plných košících důchodců.

Ano, je rozdíl mezi dobami o kterých neustále politici vedou nesmyslné spory, debaty a srovnávají nesrovnatelné. S přesycenými žaludky a se stále luxusnějšími limuzinami a šoferem, který čeká před studiem.

Ale stejně se máme líp. Navzdory politickým zločincům.

Jen si neuvědomujeme, že to je jen na chvilku.

Že jimi zprostředkovaný luxus - versus rozkradený stát - zaplatíme i s úroky.

Tak jako v Řecku.

Karel Štrobl

P.S. Je pravdou, že někteří na pokraji bídy dokáží svoji váhu udržovat kolem 115 kg a v luzné rodině nejsou vyjímkou !