Později jsme na domku vyměňovali okna i parapety-protože byly měděné a bylo jen otázkou času kdy si toho nějaké hovado všimne a zase zmizí beze stopy ve sběrně. Měděné parapetové plechy jsem všechny odnosil a uzamkl do garáže, protože se během úprav objevilo asi 6 podivných individuí s dotazem: „ Nebylo by něco do sběru ? “
„Tady už odnesli i to co do sběru nebylo “, suše jsem odvětil s tím, že je tu už nechci vidět.
Za několik dní jsem plechy i s ženou naložil do auta s tím, že je před nákupem odvezeme do sběrny. Po vzoru předchozích ve výkupně jsem nepotřebný materiál vytahal z auta na váhu. Špinavý maník v zaolejovaných montérkách s odérem právě vypitého piva ke mně nadřazeně promluvil: „ Tak pane, měď od vás nemůžu vykoupit, potřebuju potvrzení od městského úřadu či městské policie poááč potřebuju vědět, že jste to neukradl “.
Rozesmál jsem se a moje žena také. „To je snad hloupý vtip, jsou z našeho domku, měnily nám okna, je to kousek odsud “, kontroval jsem. Marně, ten opilec to myslel vážně. To už to ve mně začalo vřít: „ Ti lidé před námi měli potvrzení ? Vždyť evidentně prodávali věci, které někde přinejlepším našli ! “.
„Ty znám osobně a ti nic nepotřebují“, ukončil špinavec konverzaci a odešel do buňky asi na další pivo.
Věci jsem naložil zpět do auta a vyložil opět v garáži, překážejí tam dodnes, protože jsem se ještě neodhodlal na zmíněné úřady dojít a v případě městské policie se zmínit i o praktikách panujících v oné sběrně.
Momentálně sice ze zahraničí, ale pořád sleduju dění doma. Docela se zájmem jsem sledoval projednávání zákona, který se týká právě této problematiky. A věřte, že jsem se bavil jak se který poslanec či senátor rozohňuje a snaží mít lepší pravdu. Je to přece věc nás všech a tak je třeba se blýsknout.
Jenomže se nakonec neblýsklo ani na lepší časy..!
P.S. Osobně věřím, že jediná cesta je zakázat soukromníkům tyto suroviny vykupovat úplně a vytvořit síť státních sběren. Ztrátové by určitě nebyly !