Občas si má člověk sen splnit, krátký život za to stojí
No a protože člověk stárne, synové odrostli a v šedesáti bych už si na ní možná netroufl, nastudoval jsem všechno možné a vybral velké enduro Aprilia Pegaso 650 i.e. z roku 2002. Červeno stříbrná, okufrovaná, krásná Italka, s motorem rotax-osvědčený jednoválec, který se používal i do BMW endur a vládních doprovodných strojů. Protože jsem neměl při koupi moc času a nebylo zrovna motorkové počasí /březen/, projel jsem jí jen asi 10km, ukecal slevu na přední gumu a že prodejce udělá pár úprav a běžný servis. Plácli jsme si s tím, že přijedu za měsíc, nasednu a pojedu do Řecka. Vykulený prodejce trochu kroutil hlavou, ale souhlasil.
Doma fofr, vlastně jsem se nezastavil. Spousta povinností a práce. A tak jak se blížil datum odjezdu, nervozita stoupala. Přece jen, naposledy jsem seděl na motorce před čtvrt stoletím. Nepočítám 14 dní na skůtru před vánocemi v Indonézii..
Přečetl jsem si pár rad a cestopisů od kolegů motorkářů, a šel nakupovat. Bundu, kalhoty, boty, ledvinový pás, rukavice, nepromoky /moto pláštěnka/ na sebe i motorku, olej na řetěz, duše, svíčku... Zjistil jsem, že se doba hodně změnila a mít motorku je vlastně děsně drahý koníček. Takže jsem se vybavil, připravil na všechno možný, prostudoval co se dalo a den D se přiblížil...
Nacpal jsem všechno do 2 kufrů na bocích Italky a proviant do třetího kufru za místem spolujezdce, navlíkl se poprvé do nových motorkářských „cajků“, ze kterých bylo nutno otrhat cedulky, pokřižoval a kousek od Litomyšle, za mávání předchozího majitele, vyrazil. Bylo 30.4. , 8 stupňů, 8.30h, trochu pod mrakem. Natankoval jsem plnou u první benziny a "valil" směr Brno. Jak jsem správně tušil a chtěl, vyplatil se mi turistický, delší štítek motorky, který výborně chrání tělo před studeným větrem. Po 20ti km jsem si na Italku zvykl a pomalu zrychloval. V Brně jsem ocenil, že mám enduro. Rozkopaná silnice a šňůra stojících aut asi 5 km dlouhá...příkop, a tradá...Ani jsem se nenadál a byl jsem na hranicích. Doplnil benzin, dal kafčo a "tahal" dál. Cesta byla rozplánovaná na 2 dny, kdyby počasí nevyšlo. Cesta do Benátek přes Vídeň a v Benátkách trajekt do řecké Igumenici a pak po ose na „náš“ ostrov. Motorka šlapala jak hodinky. Počasí celkem vyšlo, nepršelo, Vídeň jsem projel jako nikdy. Jen na dálnici jsem zjistil, že díky kufrům, se mnou cloumá boční vítr při předjíždění velkých aut. Jel jsem 110-120 km/h, což je na tenhle motor optimální. Stačil se dívat po krajině a zdravit ostatní motorkáře. V Rakousku jsem někdy kolem 14 h zajel na parkoviště, najedl se a na chvíli lehnul do trávy. Udělalo se krásně. Vypil kolu a mazal dál. Kochal jsem se krajinou, cítil sílu červeného oře a díval na blížící se Alpy.
A jak jsem se tak kochal, tak se to stalo...u 86 hlásiče za Vídní, Italka zakuckala a dost.. Za chvíli mi to bylo jasný: „vole, tohle není auto s 60ti litrovou nádrží“ blesklo mi hlavou....ale vyvedlo mě z míry, že se nerozsvítila kontrolka paliva. Po telefonu z hlásiče přijel maník, nalil 10 litrů benzínu, pochválil mi stroj a pak přišlo k placení. Do PC v autě naťukal spz, údaje z pasu a zmáčkl enter. Podal mi účtenku na 100 euro...myslel jsem, že ten papír sežeru.. Po dalších třech km byla benzina !
Už jsem toho měl celkem plné zuby, na tachometru 550 ujetých km a chtěl jsem do sprchy. Dát si studené pivo. Penzion jsem našel bez problémů. Zaparkoval pod oknem svého pokoje, dal na fešandu igelitovou garáž, kdyby pršelo a šel bydlet. Večer přišla sms od Adonise z Řecka, že už druhý den probíhá stávka a že trajekt pojede o den později. Dal jsem si trochu piva z místní Billy a usnul u telky. Ráno po dobré snídani jsem mrknul do mapy a udělal plán. Mám den čas, někde v Itálii přespím a podívám po kraji. Alpy, ale musím přejet. Začalo se kazit počasí a vypadalo, že bude pršet - a to jsem vůbec nepotřeboval. Bylo chladněji, vrcholky hor ještě pod sněhem. Nádherná krajina, malebná údolí, koryta řek i tyrkysově modrá voda stříkající ze skal. Takhle to z auta nikdy vidět nebylo.
Konečně jsem Alpy projel, sjel dolu z hor. Oteplilo se, sluníčko začalo hřát. Malé městečko, nad ním zámek. Hned jsem se ubytoval. Krásné místo. Dal sprchu, italské kapučíno a šel pěšky na zámek.
Druhý den ráno po snídani mě čekalo ještě bezproblémových 200km do Benátek. Jen 3km před vjezdem do přístavu běs a hrůza. Totálně neprůjezdné. Kamiony , osobáky. Asi jak nejezdily trajekty. Ocenil jsem motorku a prokličkoval až ke kancelářím s lodními lístky. Se mnou se nalodilo i 22 motorkářů z Rakouska a SRN. Jeli na sraz do Řecka. Měli nové motorky, samé obrovské cesťáky, parníky silnic. Ale jednoznačně jsem byl nejmladší. Nalodili nás až jako poslední, loď nacpaná do posledního místečka. Pak jsem u večeře potkal 2 české řidiče kamionů. Fajn kluci. Od nich vím, že půlka kamionů musela zústat v Benátkách. Nevešly se. Výjezd z Benátek, Grand kanál - hodinový super zážitek.
Trajekt jede 24 hodin. Na lodi se toho moc dělat nedá. 12 hodin popíjíš a diskutuješ a 12 hodin odpočíváš /střízlivíš/. Kolem poledne druhého dne jsme se vylodili v řecké Igumenici. Rozloučil jsem se s ostatníma "střízlivýma" motorkářema a vyrazil na posledních 120km. Na ostrov a místo, kde lišky a jezevci /a to doslova/ dávají dobrou noc. Sotva jsem zaparkoval motorku, uvítala mě naše řecká, čtyřbarevná kočka Poppy. Porodila 4 krásná koťata ve špatně zavřené Vitaře..
Vybalil jsem věci z motorky a vychutnával studenou Plzeň na útesu nad mořem se šťastným pocitem z uskutečněného snu. Celkem výživných 1100km. Příjemně unavenému mi došlo, že jsem se na ten krátký čas úplně oprostil veškerého jiného dění.
Skoro jako když vylezete na vrchol kouřící, činné sopky, ale o tom zas jindy...
Karel Štrobl
Není dirka jako Dirka
Na fotbal jsem se těšil, u televize se sešli hosté Edenu. Po první půli jsme věřili v remízu, všichni požívali alko i nealko, případně míchanice. Atmosféra parádní. Až přišly 2 holky středních let. Evidentně patřily k sobě.
Karel Štrobl
Každý den plný švindlů
Ráno mě vzbudí budík v 6.00 h, ale ve skutečnosti je 5.00 h. Bělící zubní pastou z lékárny si vypucuju mluvnici i když obsahuje toxiny. K snídani do sebe šoupnu zdravý jogurt plný ovoce - srajda, ve které žádné ovoce není.
Karel Štrobl
Řecké erotické ráno
Ráno mě probudí motor jediné bárky v " našem " zálivu - tuk, tuk, tuk... a hlas kudrnatého, rezatého rybáře Vangeliho:" Karlóóó levettííí, echo jinekáááááá !!! , Krásné ránoooooo !!! ", čímž mi dává na jevo, že si užil noc
Karel Štrobl
Řecký velebný pán-aneb hovado v kutně
Nejsem vychován v duchu jakékoliv církve i když jsem pokřtěný. Dokonce i moji synové jsou křtem posvěceni, protože jeden z nich měl problémy po porodu a tak jsem už bezradný řekl, že synové budou pokřtěni, pokud všechno dobře dopadne. Svoje sliby jsem zvyklý plnit. Nebylo to tenkráte jednoduché. Byť mne nechali moji rodičové pokřtít, já se církvi moc /vůbec/ nevěnoval a moje přání pokřtít syny bylo něco jako za socialismu sehnat barevnou televizi. A to už jsme žili v demokracii.
Karel Štrobl
Zákon o výkupu kovů – trubice a zloději mezi námi
Jednou jsme přijeli k našemu domku a měděné okapy i svody byly fuč. Máme totiž tu smůlu, že cca kilometr je výkupna-sběrna kovů. Vše jsme nahlásili Policii ČR a ...nic. Pachatele se nepodařilo vypátrat i když sběrna je kousek a vše je v podstatě jasné. Celá věc se stala vloni. V našem okolí už to dochází tak daleko, že zloději začali lámat i sloupky od plotů.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Nejednáme. Na obzoru je stávka soudních pracovníků, požadují vyšší platy
Premium Odvádějí vysoce odbornou práci, musejí skládat speciální zkoušky, někdy sami vypracovávají drobná...
Pokroková nenávist k Židům. Jak se z univerzit v USA staly filiálky Hamásu
Premium Na elitních amerických univerzitách vyhánějí Židy takovým stylem, že to tam vypadá jako v Německu...
Karafiátovou revoluci zažehla jediná píseň. Portugalsko vyvedla z diktatury
Málokterá revoluce je spojena s písní a květinou, jako se to stalo té portugalské. Před 50 lety se...
Chtěl se odpálit během olympiády v Paříži. Ve Francii zatkli 16letého hocha
Kriminalisté ve Francii v úterý zadrželi 16letého mladíka francouzské národnosti, který na...
Svatý grál na suchou kůží na nohou. Přečtěte si, co vám pomůže!
30 uživatelů eMimina mělo možnost otestovat krém na nohy od Manufaktury z kolekce Louka. Pomohl vám na suchou a hrubou pokožku chodidel? Přečtěte...
- Počet článků 104
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1802x